Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot.

Oba tlačili,tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“ Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.. Zachovala
klid,znovu je sundala a znovu je rvali na nohy.
Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:
„To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?“, s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala,že je teď budu nosit já.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do
kabátu, tak se zeptala:“Kde máš rukavičky?“
Chlapeček odpoví: „Rukavičky mám schované v
botičkách.“

Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.

Přišlo e-mailembez zárukyZpět na swedweb nebo obsah rubriky